Antonín Sedlák - Šantrůček (1863 -1945)  Ždírec nad Doubravou

 

 

Byl bezesporu nejzajímavější osobou ve zdejším kraji. Byl to lidový léčitel, ranhojič, zvaný po přízvisku na jeho chalupě – Šantrůček. Narodil se jako nemanželský syn. Když byl mladý, jeho matka žila s panem Tláskalem z Hlinska, který byl kdysi ve vojsku  maršála Radeckého ranhojičem. Od Tláskala se matka Sedláka i on sám naučili léčebným procedurám a vaření různých hojivých mastí.

Antoním Sedlák byl také delší čas v Rusku, kde pracoval u svého strýce, továrníka  cukrovarnických strojů jako jeho firemní zástupce. Je možné, že si v Rusku zdokonaloval své léčebné umění. Po návratu do Čech, již jako 55ti letý, se oženil a měl jednoho syna. Žil v nízké chalupě, bývalé hospůdce Na Zavadilce vedle kovárny u Chrudimské silnice (viz. Mapy/ stavby v obci/č.8), kterou již dříve koupil Tláskal a v té provozoval svou léčebnou činnost spolu s manželkou. Nejvíce úspěchů měl s léčením povrchových ran, zlomenin a trháním zubů. Jezdili k němu lidé z blízka i zdaleka. Chalupě se od nepaměti říkalo Šantrůčkova, proto i Sedlákovi říkali lidé Šantrůček. Ti, kteří nebyli ze Ždírce si mnohokrát mysleli že se tak opravdu jmenuje.

Podle svědectví jeho syna vařily a připravovaly se u nich masti v barvě červené, černé, žluté a zelené. Dále vodičky (olejíčky), žlutá byla na bolesti v krku- angíny. Zelená byly žaludeční kapky. Mast červená odstraňovala horkost, záněty, vředy (táhla). Mast černá hojila rány a boláky. Tyto dvě masti se také pokládaly střídavě přímo  na otevřenou ránu. Žluté mazání zmírňovalo revmatické bolesti. Mast zelená se používala na lupénku. V době mezi světovými válkami, za první republiky, byl Antonín Sedlák nejagilnější, měl také nejvíce úspěchů.

Na jeho zázračné masti vzpomínala později řada lidí.

A.Janáčková, Sobíňov : „ Když bylo mému synovi tři roky, při hraní z dětmi si narazil nožku. Donesla jsem ho k Šantrůčkovi  který se nejdříve zdráhal a posílal nás k doktorovi. Když jsem ho znovu prosila, přece chlapci nožičku prohlédl a když nezjistil žádnou zlomeninu, dal mi červenou mast. Podle jeho rady jsme mast na bolavé místo přikládali a zakrátko synek běhal. Při prohlídce mi pan Šantrůček vyprávěl, jak se mu podařilo spravit zlomenou ruku novorozeněti. Matce dítě při koupání vyklouzlo z rukou do vaničky a zlomilo si ručku.“

Oldřich Novák, Ždírec: „ Jako děti nás vodili k Sedlákům, když nás bolelo v krku. Sedlák vzal vatu na špejli a pořádně vytřel v krku. Druhý den bylo po bolesti.“

Jiný občan ze Ždírce: „ Řízl jsem se do ruky. Šantrůček mi ránu sešil, pomáznul mastí a zavázal a brzy se rána zahojila.“

Musílek, Svinné: „ Moje žena měla bércový vřed, nic předepsaného od doktora nepomáhalo. Došel jsem tedy k Šantrůčkovi, ten mi dal červenou mast. Párkrát si ji žena na nohu dala a za týden měla nohu v pořádku. Za nějaký čas nám padlo na nohy prase. Vzpoměl jsem si na tu mast, a natřeli jsme praseti nohy. Uzdravilo se a bylo zase čilé.“

Syn Antonín Sedlák vzpomínal na otcovo léčení. Uvedl jeden případ:

        „V Chrudimi mladá žena Teznerová onemocněla otravou v celém těle. Lékaři nedávali žádnou naději. Přivezli ji k nám v hrozném stavu, opuchlou a plnou horkosti. Otec z toho případu měl obavy a doporučoval ji nemocnici. Ale nakonec ho přesvědčili a otec se uvolil. Denně pro něho jezdili autem a on ji léčil. Byly to přímo kýble mastí, které sebou vozil a tou snad celou obkládal. Zachránil ji a všichni mu byli vděčni.“

František Culek Ždírec: „ Šantrůček léčil mého bratra Antonína, letce z Olomouce. Ten po havárii letadla dlouhý čas trpěl zraněním na noze, nechtělo se mu hojit. Až Sedlák mu zranění vyléčil.“

Bohumil Jirka, Nové Ransko: „ Můj příbuzný z Cibotína měl v roce 1938 ruku zachvácenou prudkou otravou. V nemocnici v Německém Brodě mu jí chtěli amputovat. Když se dozvěděl o léčiteli Sedlákovi ze Ždírce, požádal ho o léčení. Sedlák mu mastěmi ruku zachránil.“

Tehdejší lékaři neměli Sedláka v lásce, poněvadž měl hodně zachráněných končetin a zprávy o tom se šířily krajem. Snažili se mu jeho činnost znemožnit. Až když měl úspěchy i v léčení doktorů, např. primáři chirurgie v Brodě , Dr. Zahradnickému vyléčil vředy na krku, dr. Půjmanovi v Pelhřimově léčil koleno a obraceli se na něho i bohatší lidé, tehdy známé osobnosti, teprve potom obdržel Sedlák diplom, který mu stvrzoval jeho záslužnou práci.

Po smrti léčitele Antonína Sedláka roku 1945 ještě krátce vařila masti jeho manželka se synem, ale změněné poměry jak rodinné, tak i politické zabránily dalšímu využití starých receptů, které snad měly původ až z dob napoleonských válek. Stavení  koupil nový majitel, který si na pozemku za ním postavil novou vilku (čp.159) a Šantrůčkovu chaloupku pronajímal. V roce 1955 ji zboural.

Nepodařilo se mi ani s pomocí dvou vědců, lékařů dojít k odbornému rozboru Šantrůčkových léků, ani zjistit, zdali obsahují něco, co dosud lékařská věda nezná. Moje pátrání skončilo v roce 1977.

 

Karel Janáček Soběnovský, V proměnách času II. 2000, upraveno.


Více o Šantrůčkově chalupě čp.55 v sekci Mapy/ Zajímavé stavby/ 8. ZDE:ww2collection4.webnode.cz/mapy/mapy-s-legendami/ 

Podobný článek o Šantrůčkovi na Ždíreckých stránkách ZDE: http://www.zdirec.cz/cz/mesto/historie,-kroniky/vyznamne-osobnosti/antonin-sedlak.html