Pomístní názvy.
…Místní názvy se v minulosti našimi předky hodně užívaly a byly potřebné, i když obec byla docela maličká, čítající po I. světové válce necelých 100 čísel. Některé z místních názvů přežily až k dnešním dnům, jiné ztratily svůj význam a upadly v zapomenutí, některé ještě živoří, a zdá se, že je čeká osud předcházejících. Vzpomeňme některých místních názvů a posuďme do jaké míry usnadňovaly našim předkům orientaci ve vlastní obci a v okolním terénu. Na katastrálních mapách vydaných asi v polovině 19. století jsou pozemky v katastru zakresleny do jakýchsi souborů, kterým se úředně říkalo tratě. Na těchto mapách si můžeme přečíst, že byl katastr rozdělen na trať Hamátus, který zabíral pozemky zhruba od rybníka Kabátu východním směrem až ke Ždíreckému, správněji Kohoutovskému potoku. Odtud pokračovala trať Hátkova až k hranicím křížovského katastru. Na jižní straně pak, po pravém břehu Doubravky je zakreslena trať Hamerská a po levém trať na Sirotčinci. Toto hrubé rozdělení katastru nevyhovovalo však potřebě a tak se v jednotlivých tratích objevovaly
další upřesňující názvy.Podle názvu tratě zůstalo pojmenování jen pro určitý pozemek, který se v této trati nalézal. Tak například Hamátus se říkalo jen dnes již zalesněné louce mezi Lázničkovým a Danielovým lesem, pozemkům na východní straně obce po levé straně silnice ke Křížové se říkalo „Na Hátkách“ a „Hamerska“ části oné půdy nad pravým břehem Doubravky mezi cestou k Starému Ransku a silnící k Novému Ransku.
1. Na kanále.
Překlenutí potoka v místech setkání silnic Chrudimské a Jeníkovské vyžádalo si zřízení dvou mostů a přineslo přiléhavý místní název „Na kanále“. Zejména v letech druhé světové války se toto místo u Novákovy trafiky která tu stávala dá považovat za přirozené centrum tehdejší obce. Při úpravě silnice v 50.letech a zakrytí koryta potoka mezi oběma mosty došlo i ke zrušení trafiky, centrum obce se v 60. letech přesunulo do středu trianglu.
2. U křížku.
V zatáčce Jeníkovské silnice před Pochopovým statkem a panským hostincem Peklo stojí od roku 1896 železný kříž na podstavci, který dal postavit bývalý hostinský Tůma jako dík za zázračné uzdravení dcery. Křížek byl původně umístěn v krajnici zatáčky, několikrát jí ustupoval, až nalezl své definitivní stanoviště na místě, kde stávala obecní váha.
3. Na pikulce, U mýta, Na mejtě, Na kole.
Na křižovatce silnic Jeníkovské a Poličsko - Písecké bylo vybíráno mýto. Stál tu domek bez čísla, a v něm bydlel mýtný. Roku 1890 byla mýta zrušena a domek zbourán. Odsud název „U mýta“. Němí pamětníci těchto časů – mýtní kámen a kamenný rozcestník – jsou dnes umístněny v travnatých plochách rekonstruované křižovatky. Říká se zde také na Pikulce. Původ tohoto pěkného názvu se nám vypátrat nepodařilo.
4. Na Balkáně.
Bylo zde několik chalup přístupných jen z jejich východní strany a obtékal je potok, takže zde vznikl jakýsi poloostrov. Později byl na potoce nad Balkánem zřízen obecní rybníček. Napřímením toku potoka zmizel tento poloostrov, jméno se zachovalo díky pojmenování několika uliček vzniklých po přestavbě těchto míst.
5. Kopanina , Na kopaninách.
Obecní les Kopanina byl vysázen za V. Pelikána z čp.38, posledního Ždíreckého rychtáře a prvního starosty někdy v letech 1850 - 60 na obecních lukách v trati Hamerska. Na konci války u něj mělo tábor a opravnu aut ruské vojsko, večer promítali pro své vojáky ale i pro civilní obyvatelstvo biograf. Před Kopaninou směrem ke Ždírci po válce stavěli tesaři nouzové domky pro postižené bombardovaním, ale ruské oddíly je ihned zabraly a užívaly je až do svého odchodu na konci června 1945.
6. Hamerska.
Je jedním ze 4 původně používaných názvů tratí, do kterých byly rozdělěny pozemky kolem Ždírce a Nového Ranska. Ty se dále pro upřesnění místa v této trati jmenovaly např. Douchovec, Na ohradě, Hamerska, Pepřina, Paseky, Zadní paseky,
Rasuňky, Palouky, U mlejnka, U mejta, Pod březinou, Adamov, Pod fabrikou, Stará cesta (viz.č.8) a stále používaný název Kopanina (viz.č.5).
7.V oboře.
Pozemky v místech bývalých rybníků mezi Ždírcem, Krucemburkem a Starým Ranskem. Cesta vedoucí z obory do Ždírce byla jednou z původních místních komunikací, vedla spodem kolem dnešní restaurace Bowling Bar, pod Obecním domem, mezi domky na kanále, po parcele hasičské zbrojnice, kolem čp.4 a čp.9 k čp.51 a dále jako polní cesta směrem ke kopanině.
8. Stará cesta.
Původní místní komunikace vedoucí dvorem Šupitova statku čp.7 (dnes areál ZD) po mostě přes potok kolem hasičské zbrojnice a dále dvorem Pochopova statku čp.2 (hostinec Peklo) směrem k dnešní prodejně Bovys a odtud jako polní cesta ve směru na Nové Ransko. Část cesty od prodejny Bovys k Ransku sloužila až do konce 40.let, kdy byla zrušena stavbou rodinných domků (Hamerská I). Výstavbou císařských silnic ztratila tato komunikace svůj význam (platí i pro cestu z obory viz. výše) a doprava i další výstavba obce se pomalu přesunovala k těmto silnicím.
9. V probírce.
Trasa silnice Poličsko - Písecké vedoucí ke Kohoutovu vyžadovala zmírnit svah v kohoutovském kopci. Proto se musel „probrat“, odtud název „V probírce“.
10. Horní les.
Patřil několika hospodářům, proto se jeho části pro upřesnění místa rozdělovaly podle jejich příjmení - Fidleru, Nováku, Novotnýho, Růžičku, Lázničku a Danielu.
Část Horního lesa vlastnil Jaroslav Losenický, na pozemcích pod ním za pilou si postavil v roce 1938 vilku. Po Losenického smrti jeho žena nechala na památku zřídit nad jejich domem v lese památník ze Ždírecké opuky která se tam těžila, se vsazenou žulovou deskou s fotografií a daty manžela. V roce 1986 musela vilka ustoupit rozšiřování provozu pily, na jejím místě vyrostla nová administrativní budova. Památník v lese zůstal, je však poničen vandaly.
11. Nad stodolami.
Louky kolem Horního lesa nad pilou směrem ke Studenci.
12. Na křížích.
Louky a pole v zatáčce železniční tratě směrem k přejezdu "sedmnáctka".
13. Dočekalova voda.
Pozemky za vsí jižně od silnice na Chotěboř až k prvním domkům Nového Ranska rozprostírající se kolem potůčku který vyvěral na vršku ke Studenci nad tratí, protékal pod chotěbořskou silnicí, klikatil se v lukách a nakonec se vlil do Doubravky. Na silnici nad Dočekalovou vodou stál 5.V. 1945 německý transport který se střetl s bojovníky od Sobíňova jedoucími z muničního skladu na Bílku odzbrojovat vojáky do Ždírce.
14. Borovičky, borovina.
Údolíčkem původně vedla cesta od Krucemburku na Hlinsko a bývalým úvozem pod vodárnou na Kohoutovském kopci ke Studenci a dále k Libici.
V roce 1958 se zde poprvé organizovaně pálily čarodějnice, potom pravidelně až do konce 90.let 20.století.
15. U rybníčka.
Na jeho místě bývala na potoce louže. V roce 1934 obec provedla její prohloubení, nechala postavit hráze a vybudovat řádné stavidlo. Odedávna tu bývalo oblíbené místo dětských her. V létě koupání a plavba na neckách, v zimě bruslení, v předjaří plavby na ledových krách. Utopit jsme se nemohli, rybníček byl mělký. A kapři!Ti tady měli vyhřátou vodu plnou planktonu, ve které prospívali a tloustli. Co jenom se na nich kluci napytlačili!Pod rybníčkem byl romantický splav, kde se brouzdaly menší děti a bylo tu plno malých rybiček. Vyskytovali se také raci a pod osikami rostly křemenáče. Hospodyně zde máchaly prádlo a „zatahovaly“ rozeschlé necky i jiné dřevěné nádoby. Potok se pod rybníčkem stáčel obloukem a vytvářel jakýsi poloostrov, kterému se od doby nepokojů v Srbsku říkalo „Balkán“ a domkům zde postaveným „na Balkáně“. Přišla však doba meliorací, stará romantika neměla mít v socialistické společnosti místo. A tak nechalo vedení MNV v roce 1959 brigádnickou svépomocí zavézt údajně nehygienický rybníček nejrůznějším odpadem, splav rozbourat, potok napřímit a vydláždit. Na budoucí povodně v dolním povodí Doubravky bylo tak náležitě zaděláno. Vodní žoužel zmizela a romantika dětských her také. Z bývalého „Balgánu“, jak to zde místní také nazývali, zůstalo dnes jenom to jméno.
16. Triangl.
Silnice, kterým se původně říkalo Poličsko-Písecká, Jeníkovská a Chrudimská, vytvořily v blízkosti obce jakýsi trojuhelník, dnes známý pod
názvem Triangl. Vznik tohoto názvu datujeme do 30. let, kdy na okruhu zmíněných silnic byly pořádány motocyklové závody. Závod dostal tehdy název „Ždírecký triangl“. Tento trojúhelník byl až do 30. let zastavěn jen podél silnic, vyjímku tvořila jen škola, na ostatních pozemcích se hospodařilo.
17. U sedmnáctky.
Strážní domek u železničního přejezdu na Jeníkovské silnici mezi Sobíňovem a Ždírcem měl pořadové číslo 17 od začátku trati v Německém (Havlíčkově) Brodě. Bydlel v něm zřízenec se svou rodinou, který měl na starosti spouštění a vytahování závor při průjezdu vlaků a kontrolu jemu svěřeného úseku tratě. V květnu 1945 byli na prostranství před domkem ubiti mladí bojovníci ze Sobíňova, kteří se vzdali při přestřelce s německým transportem u Dočekalovy vody. Obsluha závor zmizela v 60. letech po jejich zautomatizování, domek byl stržen někdy po roce 2000.
18. Březinka, Lesopark.
Lesík mezi Poličsko - Píseckou silnicí a železniční tratí patřil ke statku čp.31 hospodáře Wasserbauera. Při úpravách lesíka v roce 1964 bylo náhodně nalezeno větší množství zbraní a munice po ustupující německé armádě z roku 1945. Na místo proto přijeli pyrotechnici, lesík vyčistili a munici odvezli k likvidaci. Koncem 70.let byly udělány lesní chodníčky a lavičky, vystavěno pískoviště, probrány stromy a z Březinky se stal Lesopark.
19. Na Vavřinci.
Louka a malý lesík nad nádražím za tratí směrem ke Studenci. Lesík chránil staniční budovu před větrem.Byly tu i stromy a keře okrasné, mnoho
drobných živočichů, ochranu zde nacházeli ptáci a polní a lesní zvěř. Za první republiky se zde scházela mísní mládež, výše ke Studenci se pálily ohně. 5. VII. 1919 se tu konala vzpomínka na mistra Jana Husa - Husova slavnost, s lampionovým průvodem, hudbou a proslovem po kterém byla zapálena hranice, zapěly se hymny a jiné vlastenecké písně. V roce 1978 musel lesík ustoupit nové vlečce dřevařských závodů.
20. U dvacítky.
Strážní domek pro obsluhu závor na přejezdu Chrudimské silnice stojí v místech, kde bylo původně plánováno ždírecké nádraží. V. Pelikán si proto v blízkosti již vykolíkovaných prostor postavil nový hostinec čp.25 U kříže (dnes restaurace Láznička). To se nelíbilo hostinskému Tůmovi z panského hostince čp.2 (Peklo), podplatil geometry kteří u něj přespávali, a ti za několik stovek zlatých posunuli nádraží blíže k Brodu. Naproti nádražní budově si Tůma postavil nový hostinec sám (U nádraží, Restaurace Fettr, Penzion Filippi).
21. Na obci.
Původně osamělé místo daleko za posledními domky Ždírce kde se dříve pořádaly veřejné manifestace a tábory lidu. Po první světové válce se začalo na okolních pozemcích stavět a místo i název potom zanikly.
22. U svatého Vavřince, Na širočině, Na sirotčinci.
První část názvu souvisí s bývalým pravnovským kostelíkem zbouraným v roce 1787. V místech, kde se nacházel Ostrolovský rybník, stávala dříve osada Pravnov s kostelem Všech svatých. V průběhu 15. a 16. stol., kdy se v Čechách rozmáhalo rybníkářství, byla celá osada zatopena nově vybudovaným rybníkem a jen na vzniklém výběžku – poloostrově – zůstal stát kostel. Po jeho opravě ve druhé polovině 17. stol. byl nově zasvěcen Sv. Vavřinci a odtud tedy
pochází i část názvu tratě. Název Sv. Vavřinec se také dostal i do pojmenování panského mlýna čp. 1, který stál na hrázi rybníka. V několika zápisech v matrikách se můžeme setkat s tím, že mlýn byl zapisován jako „Mlejn od sv. Vavřince“, nebo latinsky „ S: Laurentio Molitoris“.
Pojmenování tratě v katastru Nového Ranska, zhruba v prostoru východně Nového Ranska k Pobočnému rybníku, jižně od Doubravky k Panskému lesu. Pro upřesnění se místa v této trati dále jmenovala Bahna, Bažina, V lovišti, U Hamru, V struskách, U hrázky, V zadním.
23. Hatˇ, Hatě, V hatích.
Les ležící v Hátkově trati mezi Kohoutovem, Krucemburkem a Ždírcem s dvěma obnovenými rybníky. V okolí byla místa pojmenovaná V drti, V Hati, v Hátkách, U rybníka v hájku
24. Šajba, U šajby.
Železniční návěstidlo před vjezdem do stanice Ždírec asi 200 metrů od strážního domku číslo 17. V dubnu 1945 v blízkosti šajby zničili partyzáni lokomotivu německého transportu.
25. Na hliništi, na hliníku.
Na pozemku proti kovárně u silnice chrudimské stávala cihelna Václava Pelikána z čp.38, byla to polní pec. Cihly z ní byly dobré jakosti. Proto
ona louka je tak prohloubená a říkalo se tam „na hliníku”. Posledně se tam pálily cihly ještě roku 1873. Potom bylo místo dlouho prázdné, po zavezení louky a vyrovnání terénu byl na místě postaven domek čp.162.
26. Pošmistrovy louky.
Místní název vznikl asi před 150-200 léty, kdy koňská spřežení vozila cestující a poštu z Pardubic do Vídně. Ve Ždírci se přepřahalo a pro koně bylo třeba krmiva. Byly proto vyčleněny louky do správy a pravomoce správce zdejší pošty. Po jejích okrajích byly ještě zarostlé zbytky strusky z dávných železných hutí a hamrů. Když se pro dopravu pošty začaly používat vlaky a automobily, louky se přestaly sklízet, zarostly a zplaněly do neprostupnosti.
V roce 1983, spolu s posledním úsekem meliorace Doubravky, byly louky i val a příkop na levé straně cesty na Staré Ransko přeměněny na zemědělskou půdu.
27. U milíře, na milířích, milíře.
Místo na bývalých Lázničkových lukách mezi rybníčkem sádka a kohoutovskou silnicí, kde stály v 15. století milíře, z nichž dodávali dřevěné uhlí dýmačkám na výrobu železa rolníci ze Ždírce.
Zdroje: Archiv Jana Mísaře
Václav Fidler - Z historie Ždírce nad Doubravkou.
Věra Novotná - Putování po archivech nejen za rodovou historií.
Pamětní kniha obce Ždírecké.
Historickemapy.cuzk.cz/
Internet