Rok 1945 očima kronikářů.

Pamětní kniha obce Ždírecké.

Svazek I. , zapsal ředitel školy Antonín Kolář.

 

Doslovný opis z Pamětní knihy obce Ždírecké o událostech v roce 1945, jsou vynechány pasáže které přímo nesouvisí se Ždírcem (např.následky války na světovou politiku, události ve světě apod.) Text není nijak upravován, je původní včetně chyb a tehdejšího stylu pravopisu. Kurzívou jsou připsány poznámky a různé vysvětlivky.

 

 

  • 21.II.1945 přijelo do Ždírce 25 párových povozů od Krakova a z Ukrajiny na odvážení dříví, z něhož budou Němci dělati tankové dříví.(bukové dřevo štípané na špalíky a používané na výrobu dřevoplynu pro pohon motorů techniky z důvodu nedostatku benzínu a nafty, ve Ždírci už od roku 1944 dřevo připravovala jednotka Tankholzkommando 43) Koně umístili ve statcích a mužstvo se nastěhovalo do školy.Po okolí potuluje se tu mnoho cizích osob - agentů - provokatérů, kteří udávají důvěřivé lidi gestapu. Ždírec dostal nový předpis odevzdávat chlebové obilí. Do 3 dnů má odevzdati 46q obilí - žita, pšenice a ječmene, ždírečtí zemědělci určené množství obilí skutečně odevzdali, aby se vyhnuli kontrolám. U Slavětína a Oudoleně shodila cizí létadla letáky, četníci okamžitě vše dali sebrati a zničiti, obsah letáků nikdo nesměl rozšiřovati. V Krucemburku ze mlýna odvezli partyzáni párovou fůru mouky a nebyli chyceni ač v zápětí četníci a vojsko je pronásledovalo. Věc záhadná. Noční hlídky byly zostřeny.
  • Z 20. na 21.II. v noci honila noční hlídka ve Ždírci partyzány. Četníci čeští a němečtí, německé vojsko z Krucemburku, Bílku, Chotěboře se tu najednou objevilo a vyptávali se, že prý Ždírcem měli projíti partyzáni. Starosta obce Fr. Novotný a hlídka s nimi chodila po silnicích, ale bezvýsledně. Někdo viděl kohosi v noci jíti polní cestou a v domění že jsou to partyzáni udal to četnictvu ve Studenci a to učinilo další hlášení. Celá věc byla humbuk. A nejlepší na tom bylo to, že starostu a hlídku všichni ti ozbrojení muži nastrčili dopředu, sami se kryli v příkopách silničních, když měli někoho potkati.
  • 27.II.1945 odstěhovala se odtud Fahrkolone 723 II zug, aby uvolnila místo jiným německým oddílům. Lisovaná sláma a seno se odtud odváží vlakem.
  • 3.III.1945 byl tu proveden soupis prasat a slepic, kolik započteno nedověděl jsem se.
  • 4.III.1945 byla provedena ve Ždírci sbírka šatstva a obuvi pro české dělníky, kteří pracují na zákopech.
  • 11.III.1945 u bytovala se tu Todtova organizace, TO,(Jejím úkolem byla výstavba vojensky strategických objektů na území Třetí říše, později využívá i válečné zajatce) na dělání a svážení tankového dříví, vyrábí se na skladištním pozemku u trati a též se tu ubytovalo technické oddělení na přípravu dřeva na stavbu nouzových mostů. Celkem asi 300 německých vojáků. Denně tu projíždí mnoho povozů vojenských a bylo hlášeno, že do Ždírce má přijíti 50 vystěhovalců do rodin. Má se jim říkati "Národní hosté".
  • 15.III.1945 oslava zřízení protektorátu se tentokrát obešla bez řečnění a bez praporů na státních budovách a školách.
  • 4.IV.1945 Ždírcem projíždí s povozy,traktory, auty i pěšky prochází velké množství uprchlíků od Vratislavi, Ratiboře, od Opavy a Ostravy. Jedou koňmi, voly a kravami ve vozech, na kolech, táhnou vozíky ručně a velké vozy s vlečňáky táhnou traktory. Vezou obilí a mnoho zásob všeho možného: sádlo v hrncích, uzené maso, špek, chléb, peřiny, šatstvo, obuv, tabák, kola, v bedně slepice atd. Denně jich tu přejde až 3 tisíce.
  • 14.IV.1945 museli odváděti zdejší občané kola, jejichž soupis předtím byl proveden. Vyjmuti byli dělníci a ti, kdo jej potřebují ke svému povolání.
  • Ze dne 17. na 18.IV. byli na zdejší pile partyzáni. Přestřihli telefonní vedení a správce pan Alf. Ondráček se svojí paní vracel se právě k 11.té hodině z biografu ze Studence. Uviděl 3 muže mezi zásobami prken a zvolal: "Kdo je to?" Tu jeden z nich pravil: "Tiše, tiše, jsme partyzáni, ruce vzhůru!" Správce p.Ondráček dal jednu ruku nahoru, pak mu poručeno aby dal i druhou ruku vzhůru, prohledali ho, nemá li střelnou zbraň ašli s nimi do obytné budovy, do správcova bytu. Jeden odešel, po chvíli se zase vrátil a pravil: "Již je to hotovo pojďte!" Po dvouhodinovém pobytu odešli. Vyptávali se správce, je li velitelem toho tankového dříví, pro koho pracuje, prohlíželi si lovecké pušky, nic nikde nepoškodili, byli velice slušní a zdvořilí a rozloučiv se odešli. Téže noci byla vyhozena kolej u strážního domku č.21 v kohoutovském lese, poškozena lokomotiva, která byla další jízdy neschopna.
  • 19.IV.1945 opět poškozena trať u Stružince a v Karlově měli opět návštěvu partyzánů.
  • 20.IV.1945 bylo asi 200 partyzánů v Krucemburku, kde odzbrojili celou četnickou stanici  až na Janovského, který byl na obchůzce. Četníci museli hoditi zbraně a náboje v prostěradle z 1. poschodí na zem na náměstí. Ptali se po tom gestapákovi, který bydlí u Pecinů, ten byl právě pryč odjetý vlakem předešlého dne.
  • 21.IV.1945 u Stružince vykolejil vlak v 10 hodin večer a ve 2 hoď. v noci vyhozen vyjadukt u Nové Vsi.(Jednalo se o most Na huti u Sobiňova,Nová Ves je místní část obce).  U Lázničků byli SS mani na noc, přijeli na kolech v počtu asi 100 mužů, druhý den ráno odjeli směrem k Něm. Brodu. Byla opět dodávka dobytka, říkají tomu svod dobytka - chytráci!                                          

 

                                          

                                             Náloží poškozený železniční most u Sobiňova 21.IV.1945                                       

  • 23.IV.1945 vyhozen opět vyjadukt na trati u Nové Vsi a u Stružince lokomotiva.
  • 24.IV.1945 zastřelen v noci rytmistr -  Němec v noci na silnici u Nového Ranska za Pujmanovými - omylem byl pokládán za jiného německého důstojníka, kterému to mělo platit, jeho paní byla Angličanka.
  • 25.IV.1945 bylo zastřeleno 7 Němců z oddílu Todtovy organizace, 16 Rusů a Poláků tohoto oddílu vzali partyzáni sebou v Peršíkově. Ze zdejší školy z oddílu TO uteklo k partyzánům 5 Rusů, oddíly TO z Nového Ranska i ze Ždírecké školy odstěhovaly se k Lázničkům, jen hauptman Styrme zůstal v soukromém bytě - je velký protinacista.
  • 26.IV.1945 byl poškozen železniční most u Stanu u Hlinska přes Chrudimku. Za Novým Ranskem " V kominíku" u křížku na státní silnici střetli se partyzáni s němci - vojáky, kteří jeli ve dvou nákladních autech. Auta shořela, 3 němečtí vojáci zůstali na místě mrtví. Střelba z kulometů a ručními granáty trvala od 12ti hodin v noci do 4. hodiny do rána. Ve Ždírci je kromě dvou oddílů Todtovy organizace též oddíl německého letectva asi 500 mužů.
  • 28.IV. poškozen železný most na státní silnici za Chlumem, ve Vortové a Studnici partyzáni zmobilisovali mladé muže a vzali je sebou.
  • 3.V.1945 odejel ze Ždírce pracovní oddíl Todtovy organizace k Plzni, aby se dostal k Američanům.
  • 4.V.1945 došlo ve Ždírci k neštěstí. Před polednem jelo nákladní auto s německými vojáky směrem k Něm. Brodu.U Chybových jednomu z nich vybuchla pancéřová pěst v ruce, tu mu utrhla a 2 pancéřové pěstě zahodili vojáci na louku vedle Chybových. Odpoledne zvědaví chlapci k tomu přišli, vzali pancéřovou pěst do ruky a ta explodovala. Jednomu chlapci vlétla střepina mezi žebra - Švandovi, 3 děti Klepetkovi byly zraněny lehce a nejhůře to odnesl 12ti letý Bartošík. Vyrazilo mu to pravé oko, rozbilo obličej a pysky, popálilo ho to v obličeji a poranilo na lýtku. Byl odvezen do nemocnice v Něm. Brodě i se Švandou osobním autem německého důstojníka, který tu byl posádkou.
  • 5.V. dostal správce "Sativy" telefonický rozhovor, aby vyvěsi čsl. vlajku na družstevním skladišti. Když tak učinil, následovalo jeho příkladu několik jiných občanů. Rádio však ničeho nehlásilo, že by byl mír. Naopak hlásilo, že na Moravě se bojuje. Od Plzně ku Praze prý postupují Američané. Prapory čsl. byly dány z domů. Ze školní budovy zmizel prapor s hákovým křížem. Auta a cyklisté jedoucí od Chotěboře měli však čsl. praporky. Chotěboř ozdobena též čsl. prapory. Pražské rádio volalo o pomoc čsl. policii, čes. četníky, čes. důstojníky a vojáky. Pak přestalo česky vysílat a vysílalo jen německy a konečně přestalo vysílat vůbec.(v té době už probíhalo v Praze i na jiných místech republiky tzv. květnové povstání českého lidu). U Sobiňova na kopci vlaje československá vlajka a nikdo z němců nemá odvahy ji odstranit. U Dlouhého na Údavy poškozen most na státní silnici. Mezi Německým Brodem a Chotěboří je trať přerušena. Ve Studenci německá policie zastřelila německého zběha. Ve Ždírci na křižovatce u Lázničkových je přísná prohlídka aut německou policií. Přednosta stanice dostal výzvu, aby se úřadovalo jen česky. K večeru přijelo do Ždírce mnoho aut německých vojáků, též mnoho povozů uprchlíků. K tomu ke všemu je někde přerušeno elektrické vedení, není možno se ničeho dovědít, radio nefunguje. Netrpělivě se čeká příštího rána. Dráha ani pošta nemají žádných zpráv. Odpoledne strhl se boj mezi německým vojskem a partyzány. Sobiňovští, Bílečtí, Chotěbořští a Ždírečtí i z okolí chlapci se ozbrojili na prachárnách v Bílku a dělali útok proti německé armádě ke Ždírci, aby ovládli křižovatky státních silnic ve Ždírci. Od krucemburku přišlo pravidelné vojsko německé ve velikém počtu s celou výzbrojí válečnou asi dle odhadu 1 střelecká divize (označení odpovída značení v čsl. a rudé armádě,němci měli ekvivalent pěchotní divize (infanteriedivision),odhad zřejmě přehnaný, tabulkově měla německá divize roku 1945 cca 10 000 mužů.)) a spojili se se zdejší německou posádkou. Výsledek celého boje: Ve Ždírci ve zvonici bylo 16 chlapců mrtvých, na nádraží jeden chlapec z Počátek od Chotěboře těžce raněn.Pro chlapce udělali místní truhláři rakve a byli pohřbeni v Krucemburku za svízelných potíží 10.V.1945, mezi nimi byl Alois Hendl ze Ždírce. Ve Slavětíně zastřelili esesáci 13 mužů.

                                         

                                            Odvoz padlých z přestřelky u Sobiňova na hřbitov do Krucemburku 7.V.1945   

  • 6.V.1945 projelo Ždírcem 150 tisíc mužů německého vojska a maďarského směrem k Německému Brodu. Odpoledne tu kroužila nad raneckými lesy 2 letadla a snad vyhledávala partyzány. Shodila do lesů několik bomb.
  • 8.V.1945 přibývalo na silnicích německého vojska a uprchlíků, třemi řadami ujíždělo vše směrem k Havlíčkovu Brodu a k Čáslavi.(Německý Brod byl hned 8.V. přejmenován na Havlíčkův.) Němci shazovali z letadel letáky, aby se němci nevzdávali, válka není ještě skončena a o kapitulaci nemůže býti ani řeči, podepsán generál Lehring.(jednalo se o generála Walthera Nehringa, velitele 1.pancéřové armády/1.panzerarmee která v rámci  armádní skupiny Mitte operovala na území protektorátu). Ustanoven první revoluční místní národní výbor s předsedou Fr. Novotným a 5ti stálými členy.

                                          

                                                     Kapitulace nepřichází v úvahu !

                                                                                           Archiv pana V.Fidlera

  • 9.V.1945 v noci a dopoledne byly státní silnice Ždírcem vedené plné, ba přeplněné německým vojskem a uprchlíky. Nebylo možno spáti již po několik nocí. Před 12tou hodinou polední přeletělo nad Ždírcem výzvědné Ruské létadlo, po němž Němci u Nového Ranska stříleli z kulometů a protiletadlových děl a vzápětí za několik minut bylo slyšeti skupinu bombardovacích letadel směrem od Radostína a Hluboké. Vznesla se nad Krucemburkem, kde letci shazovali bomby a letěla ke Ždírci. Zde bylo plno německého vojska v plné výzbroji na silnicích a v uličkách mezi domy. Němci znající účinky těchto létadel, rozprchli se na všechny strany do polí, přes louky, přes trať s tanky, obrněnými, nákladními a osobními auty, povozy atd. Byl to šílený útěk a každý z nich chtěl si zachránit život. Mnoho nákladních aut a pancéřů zůstalo v silničních příkopách převráceno, Němci některá auta polili benzínem a zapalovali, i s obsahem vše shořelo, aby se to nedostalo do rukou nepřátel. Od Havl. Brodu vracejí se Němci ještě v plné výzbroji v domění že Rusové jsou v Brodě, prchali k Chotěboři a ke Chrudimi. Zahazovali zbraně, ruční granáty, pancéřové pěstě do silničních příkopů a do polí. Domácí lidé někteří utekli do lesů raneckých, do Kopaniny a do Horního lesa ke Studenci. Většina zůstala doma, skryli se ve sklepích, pod klenutím v domě a mnozí dokonce klidně pohlíželi na letadla. Těm to bylo nejvíce osudné. Bomby začaly dopadati na naši vesničku a dílo zkázy započalo a druhým následujícím dokonáno. Bylo napočteno 127 kráterů od shozených bomb explodovaných a 84 nevybuchlých, 23 lidí našich bylo mrtvých, přes 40 raněných. Vracející se lidé do vesnice s hrůzou patřili na dílo zkázy. Někteří našli ze svého domečku úplnou zříceninu. Nastaly zachraňovací práce, těch se zúčastnili mezi prvním náletem a druhým naše hlídky, hasiči a pohotovostní četa. Před blížícím druhým náletem pak se všichni rozeběhli do polí a lesů. Druhý nálet byl hroznější prvého. Sotonův velkoobchod zapálen při prvním náletě. Po druhém náletě se lidé opět vraceli a obraz hrůzy se jim objevil ještě hroznější. Záchranné práce ihned započaly, z trosek vykopáváni byli mrtví a ranění. Mrtvých bylo 23 lidí.(seznam mrtvých, raněných, zničených a poškozených domů viz další článek). Zachraňovacích prací a vykopáváním mrtvých a raněných zúčastnili se mnozí sousedé. Raněnou starou Plašilku vytáhl z trosek německý voják a ošetřil ji. Stavení, která byla srovnána se zemí a nebo tam místo nich byl hluboký kráter, těch bylo 29, třicáté vyhořelo a to velkoobchod Fr. Sotony. V 70ti staveních nelze vůbec bydliti a u ostatních vytlučena okna a poškozeny střechy. Byl to smutný pohled na vesničku o 163 číslech s 800 obyvateli. Pošta a škola byly poškozeny. Co nezničily bomby, to bylo rozstříleno kulomety hloubkových letců. Němců bylo také mnoho mrtvých. Jeden zakopán ve školní zahradě, pět jich bylo zaházeno v kráteru na poli Fr.Culka, tři zakopáni u domku cestáře Jos. Pecky, jeden zakopán u Korejtkových, deset zaházeno v kráteru u vilky řídícího učitele Ot. Pelikána(čp.153), jeden chlapec od Pardubic zahrabán na poli v bramborách za Šupitovými. Později převezen rodiči do Pardubic. Krátery od bomb byly 10m v průměru a 5m hluboké. Na zdejší parní pile bylo celkem 17 zásahů a z těch 14 explodovalo a 3 bomby nevybuchly. Ušetřeny byly budovy od Lázničkových po nádraží, ale měly vytlučená okna a rozbité střechy. V prostranství od školy k Lacinově továrně byly 24 krátery, na Lacinově zahradě 4.(prostor od obecního úřadu přes školní pavilony a hřiště k dnešní budově kina). Na státních silnicích jich bylo bez počtu, největší kráter byl a silnici u pošty, další za Ždírcem ke Krucemburku,u Bělouškových a v rybníčku Sádka byly 4, dále na silnici u Jos. Smíška, u řezníka Milfajta, u Švandových, u Mikuleckého (Čp.28), u Jiráskových, před konzumem Pokrok, u trafiky před Jos. Fialou. U transformátoru byly stromy s kořeny u silnice vyvráceny, ležely přes silnici, transformátor rozmetán.

                                         

                                                                             Kráter na státní silnici u domu Čp.28

  •  Na to pak k páte hodině odpoledne přijeli Rusové - 9.V.1945 ve středu. Valili se jako lavina za prchajícími Němci s tanky, tančíky, v pancéřových autech, motorových vozech a obyvatelé zdejší je s jásotem vítali na křižovatce u Lázničkových. Přijeli od poličky.  
  • 10.V.1945 přijeli Rusové od Žďáru.Pomoc byla tu. Chlapci urostlí jak jedle, klidní, osmahlí od slunce, zaprášení ajen se usmívali. Radost byla na ně pohledět! Ujížděli dál po silnici k Brodu, jiní k Chotěboři, aby pronásledovali prchající Němce. Mávání a jásotu nebylo konce. K večeru již některé oddíly zůstaly zde posádkou přes noc. Na domech již vlály opět čsl. vlajky a prapory ve státních barvách na přivítanou. Od Žďáru ještě přišly nepřehledné proudy ozbrojených Němců do Ždírce. Na křižovatce silnic k Chotěboři a Havl.Brodu bylo několik desítek Rusů. Zdejší garda Němce odzbrojovala s četníkem Janovským, Rusové je řadili do kolon. Mnoho jich bylo posláno pěšky přímo k Hlinsku a když se nedostávalo německého doprovodu, byli němečtí zajatci ponecháni ve Ždírci na poli u školy. Toho dne k večeru přišlo od Brodu a Chotěboře do Ždírce asi 30 tisíc německých zajatců a spali pod širým nebem na prostranství od školy až po silnici poličsko-píseckou.(jedná se zhruba o trojúhelník s body městský úřad, křižovatka u Lázničků, vjezd z Brodské ul. do f. Stora Enso). Hlídku u nich měli Ruští vojáci a místní národní garda, která byla ozbrojena puškami odhozenými Němci, bylo jich tu všude velké množství. V Čp.97 byla strážnice.(dnes sídlo f.Hiesbök vedle budovy kina)  

  

                                                            

                                          

                                                      Pohled na prostor kde byli shromažďováni němečtí zajatci:

                         1. Škola (městský úřad) a Čp.153, 2.Pohled od Lacinovy továrny(kino) k dnešnímu náměstí.      

  • 11.V.1945 projíždělo stále Ždírcem Ruské vojsko a spěchalo na pomoc Praze, kde esesáci ještě řádili a bojovali. Pražané se statečně drželi na barikádách. Ve Ždírci byl ustanoven druhý místní národní výbor z delegátů politických stran.Tajemníkem obce zvolen O. Zdražil, jeho zástupcem P. Carda.  Zajatci němečtí odešli ráno v 6 hodin směrem na Poličku, Svitavy a Olomouc. K večeru opět přišly transporty německých zajatců, bylo jich tu 22 tisíce, následující dni pak 8 tisíc, 18 tisíc, 5 tisíc, 12 tisíc, 2 tisíce a další dny po stovkách (celkem tedy prošlo Ždíreckým "lágrem" na 100 tisíc německých zajatců, většina skončila život v pracovních táborech na sibiři, domů se vrátil jenom zlomek odvedených až v roce 1955). Naše stráže označené bíločervenou páskou na levém rukávě a ozbrojeni puškami je hlídali. Brzy ráno byli zajatci vypraveni směrem k Hlinsku. Doprovázeli je Ruští vojíni. Několik zajatců tu za noci i zemřelo, byli pohřbeni v kráterech. Někteří ze zajatých němců, odborníci, tzv. pyrotechnici  vystřelovali nalezené pancéřové pěstě, ruční granáty a miny. Ve dne duněly rány těchto, v noci z pušek stříleli vojíni ruští a rumunští kteří byli ubytovaní v dřevěných barákách v Kopanině u Ždírce, u raneckého lesa a u černé silnice k Peršíkovu.(největší ruský tábor se jmenoval Moskva a byl v lese nad Starým Ranskem)

                                             

                                Německý záslužný kříž 1. třídy nalezený na shromaždišti zajatců ještě před zástavbou plochy.

  • 13.V.1945 začali se vraceti uprchlíci němečtí zpět do Německa, těm se muselo za okupace v protektorátě říkati "Národní hosté". Již byli lehčí, jak o zásoby, tak i někteří pozbyli koně i vozy. Šli většinou pěšky. Po lukách kolem Ždírce a po polích na osení a jeteli potulovala se nespočetná stáda koní a hovězího dobytka, která nikdo nehlídal. Vše bylo spašeno, rozdupáno a nadějná úroda všecka zničena. Když některého dne zdejší chlapci odehnali stáda koní do bíleckých pracháren, již druhého dne byla tu stáda koní jiných. Ždírcem hnána opět stáda koní od Žďáru a okolních vesnic, každý se divil kde se to jen nabralo, něco hnáno do pracháren v Bílku, jiná směrem na poličku.(jednalo se o koně zajatých německých vojáků) Ždírec se stal střediskem výprav lidí z okolí, kteří přišli za válečnou kořistí. Přišli pěšky a odtud odjížděli s trakaři, vozíky a vozy do těchto zapřáhli chycené koně jichž tu bylo tisíce po loukách a polích, mnoho koní tu i uhynulo a zdechliny co nejdříve zakopány.

                                        

                                     Koně německé armády pasoucí se na Ždíreckých loukách. V pozadí les Kopanina.

  • 13.V.1945 byli zajištěni tzv. "Vlajkaři" a jména jich vyvěšena na obecním úřadě a na trafice, potom pracovali v obci na odklizovacích pracích a 14.května odvedeni gardisty z Chotěboře k okresnímu národnímu soudu k výslechu a do vazby.(Vlajka byla Československá fašistická organizace jejíž členové v protektorátu udávali a kolaborovali s nacisty)
  • 20.V.1945 začali se Rusové vraceti zpět. Silnice byly opět přeplněny vozidly. Motorová vozidla všeho druhu a zbraní, vozatajstvo, stáda koní, uprchlíci atd. Mnozí zemědělci si ponechali chycené koně na polní práce, 15.VI. je přihlašovali u MNV na rozkaz Ruského velitele a tam se také odevzávaly všechny vojenské potřeby. Motorová vozidla neschopná jízdy zatahovala se na prostranství k Novému Ransku, na louku k Lázničkovým a Bencovým. Silnice a příkopy se čistily, krátery na silnicích zahazovaly, trosky po bombardování odklizovaly a započalo se pomýšleti na opravy budov. Na nové stavby nebylo ani pomyšlení. Sklenář z Chotěboře zasklíval po 3 týdny v hostinci "Peklo" okna - pouze venkovní, lidé opravovali střechy, pokrývali je lepenkou, rozebírali zdivo, škrabali cihly a sami Rusové se divili, jak jsou Češi pracovití a jako mravenci dají se hned do práce. Vyhořelý Fr. Sotona postavil si boudu z prken u pošty a tam obchoduje. Připravuje se ke stavbě nového obchodního domu. Tesaři započali stavěti dřevěné nouzové domky u Kopaniny pro postižené, ale Rusové je hned obsadili. Po bombardování zůstal Ždírec bez světla neboť transformátor byl zničen, bez telegrafu, telefonu jelikož dráty byly přetrhány, obyvatelé bez šatstva, obuvi, peřin a poživatin. Postaven provizorní transformátor a Ždírec měl opět světlo. Opraven telegraf a telefon. Pošta začala zase fungovati. Na pomoc obci přišli na práci lidé z Horního Studence a Podmoklan. Vlajkaři chrudimští, jichž tu bylo 12, pracují na odklizovacích pracích, zahazují krátery, stravováni jsou u řezníka Milfajta a přespávají v bývalé Homolkově tkalcovně. Do vilky řídícího učitele O. Pelikána (čp.153) po jeho odchodu nastěhovaly se dvě rodiny postižené bombardováním: J. Král a P. Carda kteří pokryli a opravili střechu a odstranili nevybuchlou bombu ze sklepa, která usmrtila choť řídícího učitele L. Pelikánovou a její vnučku T. Trojanovou.
  • 10.VI.1945 bylo již ve Ždírci klidněji, lidé počali normálně pracovati, někteří nastoupili práci v továrnách. V koncentračním táboře byli ze Ždírce A. Lacina v Buchenvaldu a J. Zvolánek v Terezíně. Oba se vrátili vyčerpáni jak tělesně tak i duševně. Z nucených prací v říši se vrátili J. Mísař, J. Ressl, J. Pecka, J. Smíšek, F. Daniel, J. Marek, V. Podroužek a J. Čaloud. O. a V. Novotných jsou dosud nezvěstní.
  • 18.19. a 20.VI.1945 prošlo Ždírcem po silnici chrudimské a poličsko-písecké k Havl. Brodu mnoho pěšího vojska ruského. Snad jsou to už poslední transporty, které tudy procházejí. Konečně se pracuje na opravách domů. Mnozí naši sousedi ani však tu stavěti na troskách zbořených svých domů nebudou a vypravili se hledat nový domov do pohraničí, kde němci již opustili svá bydliště, nebo budou muset je opustit. Pyrotechnici vystřelovali vykopané nevybuchlé bomby v Horním lese. Bylo nařízeno otevříti okna ale vzdor tomu všechno se otřásalo výbuchy až eternitové krytiny praskaly.

                                            

                                               Nevybuchlá ruská bomba označená pyrotechniky v Chrudimské ulici.    

  • 22.VI.1945 nocoval tu ruský dělostřelecký pluk č.835, přijel od Vratislavi a jel ke Znojmu. Ruská posádka tu je dosud, jiný oddíl ruského vojska zde nakládá motorové pontony na otevřené vagony. Chrudimští vlajkaři zde stále pracují na zahazování kráterů po bombách.
  • 24.VI.1945 Chrudimští vlajkaři v počtu 10. mužů přestali ve Ždírci pracovati a odjeli do Chrudimě, patrně k výslechům před lidový soud. Ždírečtí občané a místní nár. výbor byli přítomni pietní památce ubitých občanů v Ležákách, kteří byli obětními beránky sveřepé divokosti německých esesáků dne 28.VI.1942. Ruští pionýři ubytovaní v dřevěných barákách u Kopaniny odejeli. Za svého pobytu hráli tu biograf pro své vojáky i domácí civilní obyvatelstvo. Zanechali tu několik pytlů hrachu a jiných poživatin, které byly odvezeny do konsumu k rozdání poškozeným, 25.VI. přijeli vojáci naši z Havl. Brodu a odvezi vše sobě do Brodu, že jim to velitel ruského vojska daroval, po právu to náleží čsl. armádě.
  • 28.VI.1945 u Lázničkových byl svod chycených koní po válce ze Ždírce a okolních obcí. Koně většinou ponechány na revers zemědělcům a 6 vagonů koní vybraných zasláno dráhou na Slovensko.
  • 4.VII.1945 Ždírcem projížděla motorisovaná ruská armáda od Pardubic i od Poličky směrem na Havl. Brod ráno od 4. hod´ do 15ti nepřetržitě auto za autem. Nákladní auta přebohatě naložena vším možným: nábytek, postele, skříně, kredence, matrace, klubovky, obrazy, kola, motocykly, divadelní kulisy, sedadla, hudební nástroje, gumy na auta, látky, šatstvo, obuv, benzin, lustry, postele, dobytek atd.
  • 5.VII.1945  Ždírcem opět projíždělo v autech ruské vojsko od Pardubic k Havl. Brodu s nákladem jako včera.  Něco o povaze některých ruských vojáků: truhláři z Hor. Studence vyměnil ruský vojín troje náramkové hodinky které byly dojíté a vojín je neuměl natáhnout a proto se domníval že jsou polámané, za budíčka. Truhlář vasvětloval vojínovi kterým šroubkem se natahuje aby šel, kterým se řídí zvonění aby dle přání vzbudil. Vojín dal budíčka do tlumoku a ještě se dvěma kamarády odešli po silnici ke hřbitovu. Pojednou budíček začal zvoniti. Ruský vojín se ulekl a okamžitě shodil tlumok na zem, všichni tři spustili z pistolí střelbu do tlumoku domnívaje se, že truhlář jim dal pekelný stroj. Jinde ruský vojín jedoucí na kole potkal jiného cyklistu, civilního chlapce který jel se založenýma rukama. Vojín v domění že má zázračné kolo pustil se za chlapcem, kolo mu vyměnil, sedl naň a také to zkusil nedržet rukama řídítka a ruce založil. Jak to dopadlo je nabíledni. Neuměl držeti rovnováhu, z kola spadl a potloukl se.
  • 7.VII.1945   Ze Ždírce odjely 4 rodiny do pohraničí a to do Zaloňova k Jaroměři na hospodářství. Jan Dočekal z Balkánu, Frant. Daniel, Ant. Holas, Frant. Culek, kovář. Všichni na hospodářské usedlosti po vystěhovaných Němcích. Rozloučili se se Ždírcem s radostnou tváří a s úsměvem v obličeji a domácí se slzami v očích těžko se s nimi loučili, neradi jsme je ztráceli. Jsou to vesměs lidé hodní a dobří hospodáři.
  • 9.VII.1945   Ve Ždírci nocovala telefonická a radiová jednotka Tolbuchynovy armády. Byla ubytována v továrně fy K. Jeníček u nádraží. Jeden vojín přinesl do bytu p. továrníka psací stroj v domění, že má radio a žádal na p. Jeníčkovi, aby to namontoval na elektr. proud, aby to hrálo. Byl překvapen, že to nehraje a marně si dal vysvětliti, že je to mašina na psaní.
  • 10.VII.1945  Večer zahnali Rusové stádo krav do Lacinovy zahrady, aby se tu napásly a přenocovaly. Sousedky je vydojily večer i ráno. Při dávce 1/16 l mléka byl to slušný příděl do domácnosti.  V raneckém lese „u Kominíka“ blíže slavětínské silnice našli houbaři oběšeného esesmana na smrku; ještě mu šly hodiky na ruce.  Chrudimská vojenská posádka asi 100 mužů ozbrojená puškami a kulomety protahovala ranecké lesy hledajíce esessáky – bez výsledku. Pověsti ale stále se množily, že v okolních lesích se zdržují.
  •  11.VII.1945  Ruské dívky s ruskými vojíny hnali několik set krav, černobílé straky směrem k Havl. Brodu.
  • 12.VII.1945  byla ve Ždírci sbírka na podporu potřebným vězňům z koncentračních táborů a jich rodin na výzvu okr. nár. výboru v Chotěboři. Vybralo se 6.830,- Kč a zaslány byl okr. nár. výb. v Chotěboři.
  • 13.VII.1945  postaven byl dřevěný domek u pošty vedle prodejny Fr. Sotony, který bude sloužiti jako stavební kancelář.
  • 14.VII.1945   stáda hovězího dobytka, hlavně krav černobílé straky, v počtu několik set kusů, hnána Ždírcem po polič.-písecké silnici k Havl. Brodu v intervalech, zcela volně. Hnali je ruští vojíni na koních a ruské dívky. Často jim dobytek zaběhl mimo silnici do obilí, na louky, jetel, a t.d. Jak úroda na polích podél silnic vypadá, je úzko se podívat. Na noc celá ta stáda v některé vesnici zaženou na louky, aby se dobytek napásl a přenocoval. Ženy z té vesnice krávy vydojují. Také ruské dívky krávy vydojují, mléko odstřeďují a ze smetany tlučou máslo v soudkových másnicích; vozí to sebou ve vozích. Získané máslo mají pro sebe. 
  • 15.VII.1945  projížděla tu ruská auta do set, naložená vším možným. Ve Slavětíně byla pietní oslava zastřelených 13 občanů esesmany v den revolučního povstání 5.V. 1945 pod názvem „ Po stopách odboje“.  Denně jezdí od Chrudimi k Havl. Brodu auta a traktory naložené všemožným nákladem; i 6 aut drůbeže vezli Rusové. Odkud to vezou?  Vypadá to tak, jak by chtěli vystěhovati celé Německo, ale bez Němců.
  • 18.VII.1945   Ždírcem prošlo asi 700 ruských zajatců – na kolech, s vozíky všeho druhu, dětské kočárky, některá kola byla bez gum a t.d. Jsou to ruští zajatci, kteří pracovali v Německu, váleční zajatci a Rusové z osvobozených koncentračních táborů. Jdou od Berlína na Vídeň a většinou pěšky. Ústroj civilní; některý měl vysoké boty, krátké kalhoty, bez košile a nad sebou slunečník. Tak pestrý byl jejich ústroj. Pěkně je to Němci šatili! Ve Vídni prý dostanou vojenský stejnokroj a půjdou před Maďarsko do Rumunska, tam prý budou prodělávat voj. výcvik a po roce půjdou domů.(Rusové, kteří ve válce nezemřeli ale nechali se zajmout většinou končili v ruských pracovních táborech na Sibiři na mnoho let, někteří i na doživotí.)
  •  23.VII.1945   Před týdnem vrátil se z Německa Václav Novotný, kdež pracoval v Hamburku na jatkách s bratrem Oldřichem; Oldřich však nepřišel. V listopadu 1944 oba bratři Novotnové byli zatčeni a vězněni v koncentračním táboře pro nějakou tajnou odbojovou organisaci. Po několika týdnech byli propuštěni, ale v únoru 1945 opět uvězněni, mučeni a týráni ještě s jinými dělníky Čechy. Oldřich mučení a týrání nevydržel. Zemřel tam v koncentráku a bratr jeho Václav vykopal mu hrob a pochoval ho 20.dubna 1945 – už těsně před shroucením Německa. Oldřich byl hodný, čilý a pracovitý hoch, vyučený řeznictví a je ho škoda; gestapáci němečtí si na něm vyzkoušeli mučivé metody jako na tisíce jiných.  Včera byla partyzánská oslava v Chotěboři. Sešlo se na 5 tisíc osob, aby vyslechli tajemníka ministerstva Jožku Davida, zástupce ministra Noska a partyzány Tůmu a Starého. Slavnost se vydařila, neboť i počasí posloužilo.

                                    

                        Slavnostní přehlídka partyzánské brigády M.J.Husa 21. a 22.VII.1945 v Chotěboři.                                    

  •  24.VII.1945  u hostince Lázničkova byl opět svod koní, které si po válce hospodáři chytili a mnohým tak zachránili život, protože nemocné a raněné vyléčili. Z několika set přivedených koní bylo jich 37 vybráno a předáno Moravanům, kteří si pro ně přišli; v některých krajích na Moravě a na Slovensku není vůbec koní ani krav, ba ani slepice. Odpoledne a k večeru tu prošlo mnoho ruských zajatců z německého zajetí, osvobozených Američany a Angličany; šli pěšky směrem k Poličce. Též tu projelo mnoho nákladních aut s hovězím dobytkem a ovečkami směrem k Havl. Brodu od Chrudimi.  Opravné práce po bombardování pokračují. Zedníci pracují denně 9 hodin, ale platí se jim mzda za 12 hoď. 6,20 K po srážkách za 1 hoď. a k tomu stavebník jim dává obědy, 2 svačiny a cigarety.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...

        

                              

                                                                    Fotokopie originálu stránky Ždírecké kroniky.

 

Kronika obce Ždírec (Pamětní kniha obce Ždírecké).

Svazek II., v roce 1950 zapsal a zpětně doplnil události roku 1945 nový kronikář obce pan Josef Bílek.

 

 

Dodatek k první části Pamětní knihy - události v květnu 1945.

 

Zničení domů:

 

      Bombami byla obec zničena z 80%. Stručný popis:

 

čp.2.)   Hostinec „Peklo“,  Emil Pochop, těžce poškozeno.

čp.3.)   Ant. Holas. Zničeno, přesídlil do pohraničí.

čp.4.)   Jan Kárník, značně poškozeno.

čp.5.    Pravoslav Pelikán, značně poškozeno

čp.6.    Hospodářství,  Jan Dočekal. Zničeno, přesídlil do pohraničí.

čp.10.  Marie Kotoučová, zničeno.

čp.11.  Růžička, zničeno.

čp.12.  Josef Fiala, značně pobořeno.

čp.14.  Pecka Václav, značně pobořeno.

čp.15.  Ant. Coufal, značně pobořeno.

čp.21.  Marie Fialová, zničeno.

čp.23.  Matylda Růžičková, značně pobořeno.

čp.24.  Boh. Daniel, zničeno, přesídlil.

čp.26.  Jindřiška Novotná, pobořeno.

čp.27.  Ludmila Němcová, zničeno.

čp.28.  Valentin Mikulecký, klempíř, zničeno.

čp.29.  Ant. Uchytil, krejčí, pobořeno, nutno obnoviti.

čp.30.  Bohuslav Mísař, pobořeno.

čp.31.  Jan Wassebauer, poškozeno.

čp.35.  Karel Starý, poškozeno, nutno obnoviti.

čp.36.  Josef Buráň, zničeno.

čp.37.  Josef Mísař, poškozeno.

čp.38.  Růžena Nováková, zničeno (stará pošta).

čp.41.  Julie Piklová, poškozeno.

čp.43.  Frant. Fidler, poškozeno.

čp.44.  Frant. Smíšek, krejčí, zničeno.

čp.45.  Ant. Jelínek, poškozeno.

čp.46.  Jarosl. Šmahel, pilníkář, poškozeno.

čp.48.   Dům s pekařstvím  Osvald Zdražil,  zničeno.

čp.49.   Velkoobchod Frant. Sotona. Vyhořel následkem zásahu bomb.

čp.50.   Frant. Daniel, zničeno.

čp.52.   Jaroslav Běloušek, zničeno.

čp.54.   Frant. Mísař, zničeno.

čp.64.   Stehnovi, zničeno.

čp.65.   Frant. Poula, zničeno.

čp.65a. Josef Fiala, zničeno.

čp.67.   Jan Ondráček, poškozeno.

čp.68.   Kovárna Frant. Culek, zničena stodola.

čp.72.   Emil Pochop, poškozeno.

čp.75.   Marie Matoušková, vdova, poškozeno.

čp.76.   Frant. Grulich, poškozeno.

čp.77.   Obecní škola, velmi poškozena.

čp.80.  Miloslav Láznička, poškozeno.

čp.82.  Frant. Daniel, zničeno.

čp.83.  Ladisl. Pospíšil, velmi poškozeno.

čp.84.  Rudolf Fiala, zničeno, přesídlil.

čp.85.  Josef Smíšek, zničeno, přesídlil.

čp.88.  Pravoslav a Ludm. Cardovi, zničeno.

čp.90.  Ladislav Mísař, obuvník, zničeno.

čp.91.  Marie Mísařová, zničeno.

čp.92.  Bohumil Culek, velmi poškozeno.

Čp.93.  Marie Danielová, velmi poškozeno.

čp.96.  Frant. Socha, pilníkář, velmi poškozeno.

čp.98.  Ant. Adámková, vdova po Ing., poškozeno.

čp.99.  Marie Sedláková, vdova, poškozeno.

čp.100. Julie Stehnová, poškozeno.

čp.101. Jan Chvátal, zničeno.

čp.103. Václav Beran, cestář, zničeno.

čp.104. Jan Coufal, poškozeno.

čp.105. Růžena Coufalová, vdova, zničeno.

čp.106. Josef Ondráček, poškozeno.

čp.107. Frant. Plašil, zničeno.

čp.108. Rudolf Janáček, cestář, zničeno.

čp.109. Václav Coufal, zničeno.

čp.110. Anna Švandová, vdova po listonoši, zničeno.

čp.113. Petr Koukal, rotmistr  v.v., zničeno.

čp.114.Konsum „Pokrok“, poškozeno.

čp.115. Josefa Pelikánová, vdova, poškozeno.

čp.116. Jan Vomela, zničeno.

čp.117. Alfred Ressl, poškozeno.

čp.118. Frant. Nepovím, poškozeno.

čp.119. Frant. Procházka, poškozeno.

čp.121. Ant. Švanda, poškozeno.

čp.125. Josef Smíšek, poškozeno.

čp.126. Frant. Culek, listonoš, zničeno.

čp.134. Josef Novotný, zničeno.

čp.136. Řeznictví a uzenářství Stanislav Mühlfait, , zničeno.

čp.137. Josef Novák, trafikant, poškozeno.

čp.143. Boh. Pelikán, listonoš, poškozeno.

čp.144. Lid. Kapitolová a A. Sedláková, poškozeno.

čp.146. Eduard Pátek, autodopravce, zničeno.

čp.152a. Josef Němec, truhlář, zničeno.

čp.153.  Otakar Pelikán, řídící  učitel, poškozeno.

čp.157.  Josef Charvát, poškozeno.

čp.158.  Václav Neuvirt, zničeno.

 

Neuvedená čísla byla lehčeji poškozena, okna vybita. Silnice, cesty, potočiště, vše rozbito. Hasičská zbrojnice s vížkou zničena.

 

Padlý v odboji.

      Při přestřelce s ustupujícími něm. jednotkami padl Alois Hendl.

 

Umučení v Německu.

      V Říši byli umučeni neb popraveni:

Janáček Jaroslav, z čp.108

Švanda Břetislav, z čp.110

Chvátal Emil, z čp.101

Culek Antonín, z čp.126

Novotný Oldřich, z čp.19

 

Padlí Němci.

       Při náletu padli, pokud bylo zde zjistit, 3 Němci, pochováni u silnice za čp. 151. V r. 1946 na podzim při rozebírání zničeného čp. 10 byl vyhrabán zabitý esesák, který byl zasypán troskami domku.

 

Nevybuchlé bomby.

      Přes obětavost pyrotechniků nebylo možno všechny nevybuchlé bomby vyhrabati, proto jsou zakresleny v plánu obce, označeny červenými body.

 

Knihovna.

      Knihovna, umístěná v kanceláři obecního domu, byla rozstřílena, mnoho svazků zničeno, rovněž úřední spisy byly poškozeny.

Partyzán, ubitý Němci.

      V neděli, 6.května, přivedli Němci partyzána, mladého hocha z Pardubic, postavili ho k Fidlerově stodole, chtíce jej zastřeliti. Občané však se hrozivě shromažďovali a hrozili, rozhlásili proto Němci, že je to něm. desertér. Přece však se neodvážili ho zastřeliti, odvedli ho do prozatímního vězení. Asi v 11. hodin třesklo několik výstřelů. Ráno pak řekli, že jim uprchnul a že po něm stříleli. Ve skutečnosti ho zastřelili a zahrabali ve Fidlerově brambořišti, kde ho našli pak jeho rodiče a převezli do Pardubic.

 

5.květen 1945.

      Obsazeno nádraží, Sobiňovští jeli Ždírci na pomoc. Narazili na něm. frontové bojovníky a šestnáct jich padlo. Ostatní se zachránili. Rovněž Slavětíňští mobilisovali, dělali záseky na silnicích, ale přesila Němců je postřílela.

      V domě čp. 48. náhodou chytili Pražské volání o pomoc, sousedé chodili poslouchati a zoufale bezradni chvěli se o naše hlavní město.

 

Konec války – květen 1945 ve Ždírci.

  • 5.V.1945   Dne 5.května 1945 - byla sobota – pršelo. Snad padlo štěstí tomuto kraji, přesto viselo cosi chmurného ve vzduchu, cosi těžce osudového. Praha ohlásila při volání o pomoc do rozhlasu něco zmateného jako konec německé despotie. Zdejší kraj však byl plný Němců ozbrojených po zuby. Zamračení, zdánlivě lhostejní již ke svému nevyů2hnutelnému osudu, byli však ještě schopni a ochotni vraždit. Toho si mnozí z nás nebyli dobře vědomi a mnozí v poslední chvíli zaplatili životem.Na skladišti Sativy vyvěsil správce Chyba – jako první – československý prapor. Pak se objevil další na nádraží a na skladišti Hospodářského družstva. Pražské radio sice zmlklo, vlajky však zůstaly.
  • 6.V.1945  V neděli dne 6.května pršelo celý den. Od Lázničků až k Pikulce stál po pravé straně silnice dlouhý řetěz německých vojenských aut, prý celá polní nemocnice. Čekali na rozkaz, kam jeti dále, rozkaz však nepřicházel. Co záleželo na jedné polní nemocnici, když se kácela celá ohromná mocná říše. Němci, kteří ještě před nedávnem dovedli bezohledně trestat každý nepatrný přestupek proti jejich samospasitelné němčině, ukrývali se před nepříjemným deštěm na rampě Hospodářského družstva a dlouhý československý prapor vyvěšený z vikýře družstva plácal jim, mokrý, po hlavách a nikdo z nich ho nestrhl, nepohanobil, nikdo z nich se nezeptal, kdo se opovážil ho vyvěsit. Mrtví naši hoši, kteří položili své životy na polích u Sobíňova, byli snášeni do Ždírce do hasičské zbrojnice. Na obvyklé další represalie vůči ostatnímu obyvatelstvu a rodinám padlých nebyl již čas. Masový, bezhlavý ústup vojsk stále vzrůstal. Pokud šíře silnic pro 2 – 3 proudy nestačila, jelo se vedle silnice po polích. To bylo celou neděli 6., pondělí 7. a úterý 8.května. Silnice duněla ve dne i v noci pod těžkými koly motorových vozidel. Mnoho se v těchto dnech ve Ždírci nespalo.

  • 9.V.1945  Počasí se ustálilo a 9. května byl již krásný den. Množství ustupujícího vojska dosáhlo snad vrcholu. Do tohoto zmatku přiletěla letka ruských letadel a shodila bomby. Proud ustupujících vojsk zmizel ze silnic. Zůstala tam jen vozidla v příkopech, převrácená i nepoškozená, jak z nich uvítězivší se hitlerovští vojáci utekli. Ubohý Ždírec! Šťastná poloha u důležité křižovatky státních silnic stala nyní neštěstím, stala se mu osudnou. Žádné vesnici na okrese a jen málo vesnicím v Čechách bylo přisouzeno vytrpěti tolik na samém konci války jako Ždírci. Co obětovali občané ždírečtí na energii k odstranění vzniklých škod a k dalšímu zvelebení obce, neobětovala žádná obec v širokém okolí. Rány padajících bomb utichly i požár velkoobchodu Františka Sotony byl zlikvidován, když byl strávil celé skladiště a budovu obchodu. Lidé, pokud utekli při bombardování z obce, se vrátili zpět, pomáhali raněným a vyhrabali z trosek 23 mrtvých. Proud prchajících Němců ustal. K 5.hodině odpolední přijeli po silnici od Poličky první Rusové - ? vojáci vítězné Rudé armády. Mnoho lidí z obce i z okolí shromáždilo se na křižovatce u Lázničků a radostně je vítalo co osvoboditele s vědomím, že je navždy konec s hitlerovskou tyranií. Přijeli na těžkých nákladních vozidlech, osmahlí, zaprášení, s měkkým slovanským úsměvem na rtech. Spěchali. Jejich cílem byla Praha, Prága, které chtěli pomoci, ježto byla ohrožena zběsile kolem sebe bijící, zmírající německou soldateskou. Okolo silnice se ještě povalovaly letáky shozené před několika málo hodinami letadlem německého generála Schörnera s výzvou ke zbytkům armády, aby se nevzdávali, že se bude bojovati dále, že se zvítěziti musí. Na příkopě u silnice seděl německý voják a otrhával ze své šedé uniformy vyznamenání a distinkce. Záslužné medaile opatrně schoval do spodní kapsy. Byly až z daleké Kubáně. Les se jen hemžil poschovávanými Němci; kusy jejich nenáviděných uniforem, které nyní rychle svlékali a nahražovali nakradenými civilními šaty, se tam nacházely ještě několik let potom. Stmívalo se. Dodávka proudu byla přerušena, neboť na transformátor spadla bomba a nezbylo z něj nic. Většina ždíreckých uléhala na nouzově improvisovaných lůžkách. Jen málo bylo těch, jichž domov zůstal bez úhony. Obrovská práce čekala na každého, měla-li se obec uvésti opět do pořádku.

                                          

Ruiny velkoobchodu Františka Sotony na kanále.

  • 10.V.1945  Ráno 10. května 1945 vycházelo již slunko svobodně. Proud německých vojáků od Poličky a Olomouce částečně ustal a za to zesílil od Žďáru, od Brna. Před Ždírcem od Krucemburku byli němečtí vojáci odzbrojováni a shromažďováni na poli trianglu. Mnoho tisíc jich bylo. Kolona opuštěných vozidel rostla po obou stranách silnice ke Krucemburku. Všechny možné a nemožné součásti výzbroje a výstroje, oděvů, zbraní, zásob a věcí ukořistěných za loupeživého tažení Evropou válelo se všude po celém kraji. Množství opuštěných a volně pobíhajících koní rostlo do tisíců. Pobíhali jednotlivě i ve stádech krajem, spásali úrodu a luka. Kdo chtěl, mohl si vybrat, chytit. Byli to však většinou koně rolníků z Moravy, Slovenska a Ukrajiny rekvirovaní ustupující německou armádou. Mnozí byli oplakáni a jen nemnohým podařilo se vrátit se zpět do svých stájí. V pozdějších dnech mnoho jich uhynulo a museli býti zakopáváni, což stálo opět mnoho namáhavé práce. Snad celých 10.000 bylo jich zde v blízkém okolí pochytáno a odvedeno na určené shromaždiště. Před obecním domem na silnici zel velký kráter, musel býti zaházen jako četné jiné, aby silnice byla sjízdná pro postupující armádu. Odházené zbraně a velké množství munice muselo býti sebráno, silnice uvolněny od převrácených a opuštěných vozidel. Potíže působilo zde i ubytování vojska Rudé a Svobodovy armády v polozbořené vesnici. Kolik bylo tu obtíží, kolik požadavků na každého občana. Úkoly téměř nezvládnutelné. Poměry se však přece upravovaly. Byl utvořen místní národní výbor, jehož předsedou zůstal dosavadní starosta obce František Novotný. Dalšími členy byli zvoleni zástupci 4 vládních politických stran na veřejné schůzi občanstva. Byli to: Smíšek Josef, Carda Pravoslav, Zvolánek Jaroslav a Pospíšil Ladislav za stranu komunistickou, Daniel Bedřich, Ondráček Alfons, Fiala Antonín a Pelikán Pravoslav za stranu národně socialistickou, Charvát Josef, Starý Richard, Hošek Josef a Starý Antonín za stranu sociálně – demokratickou, Pecka Jan, Fidler František a Novotný František za stranu lidovou. Čekala je velká práce. O množství a obtížnosti úkolů svědčí již to, že nový národní výbor vykonal ve zbytku roku 1945 celkem 30 schůzí nehledě k četným schůzím jednotlivých sekcí, zatím co v rušném roce 1944 byly vykonány za rok 3 schůze. Život se pomalu dostával do normálních kolejí. Necelých 14 dní po osvobození svítilo se již zase elektřinou, vlaky jezdily již za týden. Ranění při náletu vraceli se postupně z nemocnice a všechno úsilí bylo věnováno opravám poškozených domků. Zedníci stali se rázem nejhledanějšími řemeslníky a byl jich asi stejný nedostatek jako cihel. Začaly se ukazovati různé a různé obtíže a nedostatky, které statečně brzdily elán budování a restaurace. Nebyly cihly, neboť v posledních létech války se nestavělo a cihelny vyhasly, nebylo vápno, neboť nebyl dostatek vagonů na přívoz uhlí do vápenek a na odvoz vápna, nebylo dostatek pracovních sil. Potřebovali-li občané cihly, museli si je jít nadělat až do Úhřetic, pro vápno se muselo dojeti autem a ještě nebylo, nebyly hřebíky, nebyla krytina na poškozené střechy. Štěstí ještě, že jsme si na nouzi tohoto druhu zvykli již za války. Na hříšti a v lese „na Kopaninách“ zřídila Rudá armáda velkou opravnu aut. V raneckém lese a na Račíně postavili vojáci celé srubové vesnice čítající přes 100 domků. Množství nevybuchlých bomb muselo býti odstraněno. Byly odvezeny do „horního lesa“ a tam odstřelovány. Auta, tanky, děla, zbraně a různé povozy byly stahovány s polí na určená shromaždiště. Tak vznikla celá pohřebiště těchto trosek výzbroje slavné německé armády. Místa tato byla hojně navštěvována a stala se na dlouho zdrojem různých součástek motorových vozidel.

                           

                                                   Kráter v Horním lese po odstřelech nevybuchlých bomb.                           

 

    

Krátery po náletu na Ždírec v prostoru mezi školou a křižovatkou u Lázničků. (1946)